*RETRO* styl - Historie mody-60.léta

60. léta

Právě se nacházíme v nejrevolučnějším období v historii módy a všem nám vládne motto: nové je lepší, než staré. Ve středu zájmu jsou mladí lidé, kteří dávají za vznik "stylům ulice"- neboli street looku- a ty se derou na svět jako houby po dešti. Pokud dříve existovaly, byly jen hodně okrajové, ale teď udávají tón celé společnosti.

Móda šedesátých let však byla ovliněna také sociální situací, kdy společnost žila popem, hlavním tématem byl let člověka na Měsíc a mladí si s radostí užívali sexuální revoluce (ostatně, kdo by si ji rád neužíval). Určitou roli hrála i politika, především kontroverzní válka ve Vietnamu nebo boj za lidská práva.

Hlavním cílem tohoto desetiletí bylo šokovat. A kde jinde jít tvrdě proti proudu než v multikulturním Londýně. Oproti tomu taková Francie si zachovala svou vznešenost a honosnou módu, tím ale u mladých módních "revolucionářů" samozřejmě nemohla uspět, a tak zaznamenala úpadek.

Snad největším idolem doby je vychrtlá a rozpustilá modelka Twiggy s obzvlášť dívčím vzhledem. Své dlouhé štíhlé nohy zdůrazňovala díky nové revoluční délce sukní - mini. Kdo byl však jejím prvním návrhářem není jasné. Ženy by své oblíbené mini určitě raději připsaly Mary Quantové, je ale stejně tak možné, že tento skvělý "vynález" vypustil do světa Pařížan Courréges.

Díky své toleranci a uvolněné atmosféře přebírá hlavní roli Londýn, kde se mísí všemožné styly a kultury. Obrovský vliv mají muzikanti a to především legendární Beatles nebo Rolling Stones v čele s charizmatickým Mickem Jaggerem. Díky těmto boybandům nastal velký boom v pánské módě. Ten byl ovšem největší až v 70. letech díky hnutí glam, kterému dal vzniknout David Bowie se svými odbarvenými vlasy, nalíčením, trřpytkami a botami na podpatcích.

Je rok 1967 a v Británii je konečně povolena homosexualita a ovzduší tak připomíná období pohodových 20. let. Na ulicích vídáme odvážné a výstřední oblečení s pop-artovými potisky (asi jen těžko by se hledal někdo, kdo neměl Warholův barevný portrét Marilyn Monroe, ať už na tričku nebo na zdi). Vzniká tzv. unisex, což znamená stejné prvky v oblečení pro muže a ženy, a je pravda, že v 60.letech mnohdy ani nepoznáte, zda se jedná o muže či ženu. Ale nepřipomíná vám to nedávnou módu?

Nejsilnějším stylem ulice, který se však zrodil nejdříve v salónech, bylo hnutí hippies

Typickými prvky jsou čelenky, džíny do zvonu, květinové výšivky, indiánské perelíny, šperky i pro muže, etno prvky, odhalené části těla a průsvitné materiály. Členové hnutí vyznávali magické kulty, mimosmyslové vnímání a v této době vznikl také první horoskop. Jejich slogan "Make peace, not war" poukazovalo na délku války ve Vietnamu. Věřili, že "láskou lze spasit svět".
Móda zaznamenala velkou provázanost s uměním a to se stylem op-art (Victor Vasarely) a již zmíněný pop-art (Andy Warhol). Hudebními ikonami jsou vedle Beatles a Stoneů skupina Doors v čele s Jimem Morrisonem, zpěvačka Janis Joplin a geniální černošský kytarista Jimi Hendrix.

A ještě pár slov o (nejen) tehdejších modních tvůrcích: Mary Quantová vynalezla kromě možné minisukně i kalhotový kostým a byla oblíbená i revolučním užívání materiálu. Na scénu nastupuje Yves Saint Laurent, který se ujímá vedení salónu po smrti Diora. V Paříži byl ale nepochopený, a tak ji opustil. Po svém návratu bylo jeho místo nezákonně zabráno Marcem Bohanem a Y. S. Laurent se rozhodl otevřít vlastní modelový dům. Už jako mladý byl velmi talentovaný a měl před sebou vskutku zářivou budoucnost.

Pierre Cardin jako jeden z prvních rád experimentuje s materiálem. Originální Paco Rabanne zhotovuje své šaty zase z materiálů přímo neoděvních. Legendární jsou jeho modely z kovových plíšků, plastů, plexiskla a podobně. Itálie je nadobro uznávaná a chce tvořit i svůj vlastní rukopis. Typický je důraz na materiál. Centrem je Řím, Florencie a Milán.
Na konci 60. let ale revoluce pomalu slábne a její kola se začínají zadrhávat.